Většině lidí se při vyslovení slova montessori vybaví „alternativní vzdělávací směr“ nebo drahá soukromá školka. Rámec Montessori ale není limitován a určen jen pro malé děti. To je velký omyl.

Montessori nabízí přístup k životu pro děti až do období adolescence a dospělosti. Není jen o vyučovací metodě, je především o porozumění a podpoře přirozeného lidského vývoje. A přirozenost není a nemůže být alternativou.

Montessori je pedagogika založená na přesvědčení, že děti jsou schopné vyvíjet se samy, a že dosáhnou svého skutečného potenciálu, když jim pomůžeme nalézt jejich vlastní cestu v prostředí, které je ušité na míru jejich potřebám v každé fázi jejich vývoje.  

Montessori pedagogika má více než stoletou tradici. První montessori škola byla otevřena v roce 1907.

Je v současné době nejrozšířenější ucelenou metodou vzdělávání a výchovy dětí na světě. Jen v USA existuje přes 20 000 montessori mateřských, základních a středních škol. Metody montessori pedagogiky se ve světě uplatňují již i ve vzdělávání dospělých, nebo v sociální práci se seniory.

Přesto je u nás o montessori mnoho mýtů, které tuto metodu pedagogiky staví do šuplíku „alternativní“.

Jak to s montessori tedy je doopravdy?

Jméno nese Montessori pedagogika po první vysokoškolsky vzdělané italské lékařce Marii Montessori, která ve své praxi pozorovala děti. Experimentovala s podněty, které dětem nabízela. A přišla na to, že senzomotorické pomůcky zcela zásadním způsobem podporují rozvoj dětí.

Hlavní myšlenka

Montessori je založeno na myšlence, že děti jsou schopny vlastního rozvoje a že mohou dosáhnout svého nejvyššího potenciálu, pokud jsou podporovány v prostředí, které je v každé fázi jejich vývoje přesně šito na míru jejich potřebám.

Děti mají různé potřeby v různých časových obdobích života. Montessori rozlišuje čtyři stádia života dítěte: 0 až 6 let, 6 – 12 let, 12 – 18 let, 18 – 24 let. Tyto jednotlivé fáze popsalo již mnoho psychologů, ale byla to právě Maria Montessori, která ukázala způsob, jak využít porozumění těmto fázím jako nástroj vzdělávání. Předefinovala vzdělávání na „podporu života“. Naznačila, že pokud podpoříme přirozený vývoj dětí, zajistíme tím nejlepší výsledky.

Nově definovala vzdělávání jako „pomoc pro život“. Pokud budeme podporovat přirozený vývoj dětí v každé fázi, optimalizujeme vývoj celé lidské bytosti.

Poukázala na to, že v životě každého dítěte je jedinečný čas, kdy je dítě nejvíce připraveno podniknout konkrétní krok ve vývoji. Pokud mají děti naplnit svůj individuální potenciál, je zcela nezbytné, aby dostaly příležitost uchopit tuto možnost v pravý okamžik.

Montessori výchovně vzdělávací proces je složen ze třech nejdůležitějších pilířů:

• Připravený/vědomý dospělý
• Připravené prostředí, které následuje přirozený vývoj dítěte
• Respekt (k sobě, k dítěti, k druhým, k prostředí)

Děti mají přirozenou touhu se učit

Od chvíle, kdy se malé děti narodí, snaží se zorientovat a zkoumat věci ve svém okolí. Lační po zjišťování významu všeho, co zažívají, jsou poháněny k nezávislosti a chtějí nalézt způsob, jak se domluvit s lidmi kolem sebe. Používají ruce k manipulaci s věcmi, aby zjistily, k čemu jsou, musí se koncentrovat na úkol přímo před nimi a opakovat věci tak, aby se zdokonalily ve všem, co dělají. To je přirozené lidské chování, které si lidé s sebou nesou celý svůj život a které pomáhají malým dětem ve vývoji a adaptaci v jejich novém světě. Takto se Dr. Montessori dívala na dítě a změnila tím celý pohled na výchovu a vzdělávání.

„Tak jsme se přesvědčili, že vzdělávání není něco, co dělá učitel, ale že je to přirozený proces, který probíhá samovolně v každé bytosti. Jeho podstatou není naslouchání slovům, ale praktická zkušenost, kterou jedinec získává při aktivním působení na své okolí. Úkolem učitele tedy není mluvit, nýbrž promyslet a připravit takový sled motivačních prvků, které by děti vedl ke spontánnímu vstřebávání vědomostí a osvojování dovedností ve speciálním, pro ně připraveném prostředí.“ (M. Montessori, Absorbující mysl)

Michaela Willheimová