Proč děti nerady uklízí? Uklízí nerady všechny děti? Jak naučit děti uklízet?
Maria Montessori upozorňovala, že úkolem rodičů, je být dětem průvodcem a ne jejich služebníkem.
Optikou Montessori pedagogiky je totiž úklid nedílnou součástí každé aktivity. Montessori děti jsou od začátku vedeny k tomu, že úklid je přirozenou součástí života, součástí jednotlivých aktivit, které jim nabízíme doma, v komunitách batolat, školkách či školách.
Úklid není od hry oddělený. Dítě v raném věku nevnímá rozdíl mezi prací a hrou. Jakmile dítě začne chodit, uvolní se mu ruce a ono se chce spolupodílet na tom, co se kolem něj děje. Začne se nám plést pod nohama, jakmile začneme vařit nebo vyndavat pračku. To je skvělá příležitost, batole do „úklidu“ zahrnout. Nejen, že se mnohé naučí, ale bude to pro něj ta nejlepší zábava. Už nikdy totiž nebude tak ochotné nám pomáhat. A to mi věřte, protože moji dva puberťáci už tak ochotní opravdu nejsou:-).
Úklid není tedy dítěti představován jako něco nahodilého, odděleného od rámce aktivity či hry. Naopak již od velmi raného věku podporujeme v dítěti smysl pro pořádek a řád tak, že každá věc v domácnosti má své místo. Každá věc, kterou dítěti dáváme k dispozici, se kterou může manipulovat má rovněž své úložiště (police, tác, košík, krabička, kapsář apod.). Dítě potom lépe pozná, kam může půjčenou věc vrátit.
Klíčovým pojmem v Montessori pedagogice je “připravené prostředí”. Dospělý pro dítě připravuje právě takové prostředí, které odpovídá jeho vývojovým potřebám a zároveň mu nebrání být již od malička aktivním členem domácnosti, který se podílí na domácích pracích spolu s dospělými.
Úkolem dospělého, který chce jít Montessori cestou, je vytvářet prostředí, které se mění dle aktuálních vývojových potřeb dítěte a s tímto prostředím dítě s radostí a klidem propojit.
Je důležité umožnit dětem podílet se na činnostech co nejdříve, jakmile projeví zájem.
Děti v tomto věku jsou citlivé na vnímání řádu v prostředí, mají potřebu orientace a rády nás napodobují. Právě systém a řád v prostředí umožňuje dítěti lepší orientaci, přináší mu pocit bezpečí a napomáhá vztahu s prostředím. Děti potřebují každodenně objevovat svět, vnímat a učit se něco nového, ale i opakovat a ověřovat si to. co už umí. Vnější řád v prostředí podporuje i vnitřní řád v dítěti a pozdější láskyplný vztah k okolnímu světu. Prostředí ušité dětem na míru, by mělo být tedy nejen funkční, ale i krásné. To, jak o prostředí pečujeme, jak ho udržujeme a uklízíme, děti napodobují a náš přístup nevědomě zrcadlí. Je tedy velice důležité myslet na to, že my jsme pro ně tím hlavním vzorem a ukazujeme náš přístup k práci a k úklidu. Proto je potřeba co nejdříve děti zahrnovat do spolupráce s důvěrou, že úklid samy zvládnou. Když vykonáváme úklid nahodile, rychle a s neúctou k této práci, nechtějí ani ony pak uklízet, nechápou smysl či nevědí jak.
Pokud tedy chceme, aby naše děti rády uklízely, musíme mít doma natolik uklizeno, aby náš systém pořádku chápaly, musíme uklízet pomaleji a s láskou, aby měly co napodobovat a konečně musíme přizpůsobit prostředí, pomůcky i nástroje tak, aby mohly co nejdříve spolupracovat a poté pracovat samy. Nikdy bychom naopak neměli úklidem děti trestat, zastrašovat je či jim vyhrožovat, že když neuklidí tak…
Mějme na paměti, že úklid je přímý důsledek předchozí aktivity i přirozenou součástí každodenního života.
Úklid v tomto duchu pak bude oblíbenou činností našich dětí minimálně v batolecím a předškolním věku. A když později už nebude vývojovou potřebou dítěte, zůstane hluboko v něm smysl pro pořádek a řád, který už se neztratí.
Michaela Willheimová
