Proč děti nerady uklízí? Uklízí nerady všechny děti? Jak naučit děti uklízet?
Maria Montessori upozorňovala, že úkolem rodičů, je být dětem průvodcem a ne jejich služebníkem.
Optikou Montessori pedagogiky je totiž úklid nedílnou součástí každé aktivity. Montessori děti jsou od začátku vedeny k tomu, že úklid je přirozenou součástí života, součástí jednotlivých aktivit, které jim nabízíme doma, v komunitách batolat, školkách či školách.
1. Hra a práce se prolínají
Pro děti není úklid oddělený od hry. Není dítěti představován jako něco nahodilého a odděleného od předchozí aktivity.
Nejen, že se mnohé naučí, ale bude to pro ně ta nejlepší zábava. Už nikdy totiž nebudou tak ochotné nám pomáhat. A to mi věřte, protože moji dva puberťáci už tak ochotní opravdu nejsou:-).
Dítě totiž nevnímá rozdíl mezi prací a hrou. Jakmile batole začne chodit, je to nejlepší příležitost zahrnout ho do běžného úklidu. Začínáte vařit nebo vyndáváte prádlo z pračky? Nechte děti, ať se k vám přidají a stanou se součástí toho, co právě děláte. Je to skvělá příležitost proto, aby se děti naučily zodpovědnosti a smysluplné práci.
2. Připravte prostředí ušité dětem na míru
Děti potřebují pořádek a systém. Ujistěte se, že mají svůj prostor s jasně vymezenými místy pro věci. Pomozte jim lépe se orientovat a ukažte jim, že je dobré vrátit vždy věc na své místo.
Klíčovým pojmem v Montessori pedagogice je “připravené prostředí”. Dospělý pro dítě připravuje právě takové prostředí, které odpovídá jeho vývojovým potřebám a zároveň mu nebrání být již od malička aktivním členem domácnosti, který se podílí na domácích pracích spolu s dospělými.
Batole je kolem dvou let vysoce citlivé na pořádek a řád. Připravené prostředí a méně věcí mu v nasycení této potřeby velice pomáhají.
Podívejte se kolem sebe a ujistěte se, že máte pro jednotlivé věci stabilní místo. Každá věc, kterou dítěti dáváme k dispozici, se kterou může manipulovat má své „úložiště“ (police, tác, košík, krabička, kapsář apod.). Dítě potom lépe pozná, kam může půjčenou věc vrátit.
Úkolem dospělého, který chce jít Montessori cestou, je vytvářet prostředí, které se mění dle aktuálních vývojových potřeb dítěte a s tímto prostředím dítě s radostí a klidem propojit.
3. Vzorování
Děti jsou velmi dobré v napodobování. Tímto způsobem se vlastně učí stát se člověkem. Pokud vidí, že vy s láskou a radostí uklízíte, budou se snažit vás napodobovat. Využijte této další senzitivní fáze a ukažte jim, že úklid může být smysluplný a zábavný!
Kromě řádu a pořádku mají děti v batolecím věku velkou potřebu se zorientovat a napodobovat nás.
Právě systém a řád v prostředí umožňuje dítěti lepší orientaci, přináší mu pocit bezpečí a napomáhá vztahu s prostředím. Děti potřebují každodenně objevovat svět, vnímat a učit se něco nového, ale i opakovat a ověřovat si to, co už umí. Vnější řád v prostředí podporuje i vnitřní řád v dítěti a pozdější láskyplný vztah k okolnímu světu. Prostředí ušité dětem na míru, by mělo být tedy nejen funkční, ale i krásné. To, jak o prostředí pečujeme, jak ho udržujeme a uklízíme, děti napodobují a náš přístup nevědomě zrcadlí. Je tedy velice důležité myslet na to, že my jsme pro ně tím hlavním vzorem a ukazujeme náš přístup k práci a k úklidu.
4. Zahrňte děti do úklidu co nejdříve
Je důležité umožnit dětem podílet se na činnostech co nejdříve, jakmile projeví zájem. Batolata jsou ti nejlepší „studenti“, udělají vše, co jim ukážete, s radostí a láskou. Samozřejmě, že to neudělají hned perfektně, ale dejme jim čas a příležitost to zkoušet. Trénink totiž dělá mistra. Nejde totiž o výsledek, ale o samotný proces, díky kterému se tolik toho naučí!
Místo posílání dětí do pokojíčku, když začínáte vařit nebo vyndávat myčku je mnohem efektivnější je zahrnout do spolupráce s důvěrou, že úklid samy zvládnou. Když vykonáváme úklid nahodile, rychle a s neúctou k této práci, nechtějí ani ony pak uklízet, nechápou smysl či nevědí jak.
5. Udělejte z úklidu přirozenou součást života
Mějte na paměti, že úklid je přímý důsledek předchozí aktivity i přirozenou součástí každodenního života. Možná nás, jako dospělé nemusí tolik bavit, ale pokud si včas uvědomíme, že dítě to takto nemá, dokud na něj nepřeneseme svůj negativní postoj, může nás to velmi osvobodit.
Nebudeme otrávení z nepořádku, nebudeme se rozčilovat: „Bože, já snad nebudu mít nikdy uklizeno!“ Budeme vědět, že předáváme svým vědomým postojem dítěti více něž návyk. Úklid v tomto duchu pak bude oblíbenou činností našich dětí minimálně v batolecím a předškolním věku. A když později už nebude vývojovou potřebou dítěte, zůstane hluboko v nich smysl pro pořádek a řád, který už se neztratí.
Pokud tedy chceme, aby naše děti rády uklízely, musíme mít doma natolik uklizeno, aby náš systém pořádku chápaly, musíme uklízet pomaleji a s láskou, aby měly co napodobovat a konečně musíme přizpůsobit prostředí, pomůcky i nástroje tak, aby mohly co nejdříve spolupracovat a poté pracovat samy. Nikdy bychom naopak neměli úklidem děti trestat, zastrašovat je či jim vyhrožovat, že když neuklidí tak…
Nebojte se zapojit děti do běžných denních činností a stáhněte si ebook zdarma s konkrétními tipy na úklidové aktivity, co v jakém věku už mohou vaše děti od 2 do 12 let zvládnout. A užijte si společné uklízení! 🙂
Michaela Willheimová
