Jak děti zrcadlí naše nejistoty i starosti

Období karantény může být dobou, kdy máme obavy i existenciální nejistoty, kdy jsme zároveň intenzivněji se svými nejbližšími, často na menším prostoru. Pro mnohé z nás nastala oproti každodennosti změna, což samozřejmě působí nejen na nás dospělé, ale i na naše děti.

Když máme starosti nebo prožíváme nějaké období životních nejistot, jsme většinou málo přítomní, býváme zamyšlení, zamračení, nervózní, nebývá s námi ani moc legrace. To děti nemají rády. Často pak na sebe upozorňují nevhodným chováním, mohou být zbrklejší, agresivní nebo se začnou projevovat jako by byly mladší, pak jsou plačtivější, mazlivější či se znovu vracejí k již překonaným vývojovým mezníkům. Zkrátka nás všemožnými způsoby, které se nám nemusí líbit ani hodit, vtahují do přítomnosti a nepřímo nám tak pomáhají, abychom se z úzkosti dostali ven, byli zase teď a tady.

Čím menší dítě, tím dokonalejší zrcadlo. Když jsme v nepohodě, zastaveni problémy a starostmi, nebudou mít pravděpodobně ani naše děti dobrou náladu, nebudou chtít jít vývojově dopředu.

Jako průvodkyně a poradkyně rodičů jsem v poslední době zaznamenala větší nárůst problémů u malých dětí v několika vývojových oblastech. Jedná se hlavně o spánek, kojení a odstavování, samostatné jídlo a dovednost udržovat čistotu.

Typické problémy v těchto oblastech vypadají nejčastěji takto:

  • Děti se vrací na spaní do postele svých rodičů, přestože už nějaký čas spaly samostatně. Usínací rituály se protahují, děti potřebují často ujišťovat, že jsou v bezpečí, některé se v noci více budí.
  • Batolata, která už se kojila jen ráno a večer se opět budí v noci, odstavovací rituál se problematizuje nejistotou. Maminky řeší, zda s ohledem na epidemiologickou situaci je teď vhodné dítě odstavit, či ještě počkat. Některé maminky tráví karanténu s malými dětmi na venkově (např. na chalupě nebo u prarodičů), otec se za rodinou vrací často jen o víkendech, prioritou tedy bývá se vyspat.
  • Přibývá dětí, které mají problémy s udržováním čistoty v souvislosti s vyměšováním. Často jsou to starší batolata, děti kolem 2,5-3 let, které už byly nějaký čas spolehlivé a bez plenek. Téměř vždy jde o psychický či afektivní blok, děti zrcadlí roztěkanost, nejistotu i silné emoce svých rodičů.
  • Děti, které již samostatně jedly, nemají trpělivost, nechtějí posedět, odcházejí od jídla. Jako by si  nepřímo říkají o krmení a dokrmování.

A jak pracovat na vyladění?

Již v úvodu se zmiňuji, že jde převážně o problémy nás dospělých, které děti nasávají jak lakmusové papírky a reagují. Univerzální řešení neexistují, musíme ovšem začít u sebe.

Spánek léčí – Pravidelný biorytmus nastavme nejen dětem, ale i sobě. Pokud jsme vyčerpaní, dovolme si několikrát týdně usnout spolu s dětmi (večer či po obědě). Společný spánek nás propojí i posílí, odpočinutí pak zvládneme každodennost s větším nadhledem, děti navíc přirozeně získají pocit jistoty a bezpečí. Pokud děti znovu volají po společném spaní, umožněme jim být nějakým způsobem na blízku (např. společné večerní usínání, odpočívací matrace pro rodiče v dětském pokojíčku, příchod dítěte nad ránem do postele rodičů).

Odstavit či neodstavit? – Tak jako v životě mimo karanténu, jde o vědomé rozhodnutí. Pokud jste nerozhodná a nejistá, odstavení pravděpodobně neproběhne, dítě bude zrcadlit vaše ambivalentní chování a opakovaně se probouzet na kojení…Pokud jste vyčerpaná, myslete především na sebe, dítě potřebuje zdravou a šťastnou mámu.

Z plenek na nočník či toaletu – Dítě, které již tuto dovednost mělo a vrátilo se zpět do plenek, potřebuje, aby v jeho okolí zmizel stres a tlak, který blok vyvolal. Teprve když zklidníme naše emoce, můžeme obrátit pozornost k tomu, jak dítě znovu podpořit v udržování čistoty. Jednou z cest je vymyslet pro dítě novou příležitost, výzvu k samostatnosti, spojenou s klidným rozhovorem o vyměšování (např. místo plen nové spodní prádlo, místo nočníku redukce na záchod, místo kontroly, důvěra…).

Jídlo jako zastavení –  Pokud chcete, aby vaše děti znovu samostatně jedly nebo aby poseděly u jídla, stolujte zásadně společně, neodbíhejte sami od stolu, užívejte si přípravu jídla i pokrm jako rituál. Když vaše dítě přece odbíhá, neběhejte za ním. Buď počkejte, až se znovu vrátí ke společnému stolu nebo pro něj dojděte, znovu ho usaďte a nabídněte jídlo. Dodržujte pravidlo “jíme u stolu” i mimo domov (na chalupě či u babičky), dítě potřebuje konzistentní přístup.

Vaše situace může být složitější, odpověď nemusí být tak jednoznačná nebo má vaše dítě momentálně problémy v jiné vývojové sféře. Chci Vás ale navést na cestu průzkumu sebe sama i pozorování dítěte. Zkuste si položit i zodpovědět následující otázky: Co je v chování vašeho dítě v poslední době jinak nebo nové? Co všechno se změnilo v jeho prostředí, vztazích za poslední měsíc? Které změny vítáte, co vám naopak dělá starosti? Co je nyní jinak ve vašem osobním životě? Vyhovuje vám to nebo je potřeba učinit nějakou změnu v přístupu?

Pokud si nevíte rady a potřebovali byste navigovat či pomoct, jsem tu pro Vás přes on-line poradnu i konzultace na dálku. Napište mi na můj email: kabal@centrum.cz. Ráda vás vyslechnu a poradím vám s vaší situací 🙂

Mgr. Kamila Balcarová

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů