Montessori nebo Waldorf?


Krátké pojednání o dvou nejrozšířenějších alternativních směrech u nás.

V následujícím textu se pokusím ve stručnosti porovnat oba tyto pedagogické alternativní směry. Předem se omlouvám za možná zjednodušující pohled, nemám v úmyslu podat detailní srovnání, spíše mi jde o charakteristiky obou směrů a přiblížení širší veřejnosti, která často tápe právě v praktických otázkách typu: Kterou školku/školu máme pro naše dítě vybrat? Jakým způsobem se bude učit? Který systém je bližší klasické škole? Kde bude mé dítě svobodnější? atd.

Maria Montessori (1870-1952), italská lékařka, pedagožka, antropoložka

Její pedagogický systém je založený na znalosti vývojové psychologie, senzitivních potřeb dětského věku, pozorování mnoha dětí v praxi. Pracovala nejprve s duševně nemocnými a zanedbanými dětmi, pak s dětmi s chudinských čtvrtí (první pokusná školka – Casa dei Bambini, 1907), následně i se zdravými dětmi. Při své práci a výzkumech vyvíjela speciální didaktické pomůcky, které prohlubovaly u dětí zájem, soustředění, koordinaci pohybů, rozvoj motoriky, smyslové zkoumání a inteligenci. Vzdělávala další učitele, hodně cestovala, její metoda se tak rozšířila do mnoha zemí. Tento systém výchovy a vzdělávání spolu s ní rozvíjel i její syn Mário a řada dalších pedagogů i lékařek. Postupně byl rozpracován pro děti od narození do 24 let. V Čechách se tato metoda poprvé ojediněle objevila mezi dvěma světovými válkami (např. MŠ Montessori U Studánky) a od 90. let 20.století se těší stále většímu zájmu rodičů, kteří hledají pro své dítě otevřenější způsoby vzdělávání, podporující samostatnost a nezávislost.

Rudolf Steiner (1861-1925), myslitel, filozof rakouského původu

Základy waldorfské pedagogiky byly položeny v roce 1919. Jedním z nejzřetelnějších znaků, kterými se liší od jiných pedagogických směrů, je její duchovní zaměření vycházející z antroposofie. Antroposofie je myšlenkovým proudem otevřený lidem přicházejícím z jakékoliv náboženské tradice. Vychází z přesvědčení, že člověk má svůj původ v duchovním světě, s nímž se má ve své pozemské existenci svobodně a bděle znovu spojit. Ve středu zájmu antroposofie, jak vyplývá z názvu, stojí člověk (anthropos) a hledání moudrosti (sophia) o člověku. Kromě pedagogiky antroposofie nachází odezvu i v mnoha dalších odvětvích lidské činnosti, jako např. v lékařství, biodynamickém zemědělství, terapeutické péči o postižené, architektuře, farmacii, v řadě uměleckých oborů a dokonce i v ekonomické sféře. V České republice se nejvýrazněji uplatňuje právě ve waldorfské pedagogice od 90. let 20. století.

Kde se Montessori a waldorf potkává:

  • Láska, úcta a respekt k člověku, ke každému jednotlivému dítěti.
  • Vnímání potřeb dětského věku, křehkosti raného vývoje, vědomí důležitosti formotvorného základu (0-6 let Montessori, 0-7 waldorf), malé dítě funguje jako houba.
  • V dětství se učíme prostřednictvím smyslového zkoumání a svobodného pohybu.
  • Dospělý je vzor pro dítě, měl by se celoživotně vzdělávat a pracovat na rozvoji své osobnosti. Učitel musí být speciálně připravený pro daný typ i stupeň vzdělávání. Svým chováním i vyzařováním ukazuje dítěti lásku ke každodenním činnostem, druhým lidem i prostředí, vybízí v širším smyslu k nápodobě. U starších dětí inspiruje výběrem vhodných studijních témat ke zkoumání širších vztahů a souvislostí, podněcuje chuť ptát se, zkoumat, objevovat…
Waldorfská školka
  • Dítě potřebuje vstřebat řád, strukturu světa, zachovat si zdravý vnitřní rytmus: (Montessori – malé dítě je přirozeně klidné a soustředěné, zdokonaluje se v opakování činností, rádo uklízí a nachází věci na svém místě. Waldorf – “Svět je dobrý.” Den i týden mají pro děti čitelný a předvídatelný rytmus činností, který napomáhá získat jistotu a bezpečí.
  • Realita namísto virtuality: Pedagog se zaměřuje na skutečné, reálné činnosti a zkušenosti namísto umělých, virtuálních, podporuje dítě k budování zdravého vztahu se světem (Montessori – v oblasti praktického života pracuje dítě, tak jako dospělý, se skutečnými nástroji, waldorf – dítě zakouší proces přípravy společného pokrmu, např. pečení chleba)

Kde jde Montessori a waldorf jinou cestou:

Montessori je vzdělávací systém, založený na vědeckém zkoumání a pozorování dětí. Klade důraz na “připravené prostředí”, předem navržené didaktické pomůcky a dospělým připravené a předvedené aktivity. Dospělý je průvodcem dítěte k samostatnosti a nezávislosti, působí spíše jako tichý a vědomý režiser.  Respektuje senzitivní období raného věku a individuální potřeby i tempo každého dítěte. Dítě si samo vybírá, s čím, jak dlouho a kdy v rámci tříhodinového pracovního bloku bude pracovat. Předškolní dítě podle svého zájmu volí mezi aktivitami praktického života (např. mytí nádobí, praní prádla, leštění dřeva) nebo se zabývá zkoumáním smyslového materiálu, učí se psát, číst nebo počítat.

V montessori

Nejvíce rozdílů mezi oběma pedagogickými směry je patrných v předškolním vzdělávání:

Ve waldorfu je naopak učitel velmi aktivní. Jeho osobnostní a duchovní vyzařování, síla mluveného slova, působení slovesnosti i dalších forem umění (zpěv, hra na nástroj, tanec, dramatizace) vybízí malé dítě k nápodobě a zapojení do společenství. Jedná se o vzdělávání v širším kontextu duchovního směru “antroposofie”. V procesu vzdělávání je důležitý rytmus. Odpovídá potřebám a zájmům dětí prvního sedmiletí. Rytmus nádechu symbolizuje řízená činnost (např. společné tvoření), výdech je pak zastoupen ve volné hře. Čím mladší dítě, tím větší je potřeba volné hry.
Děti ve školce mají k dispozici hračky (převážně) z přírodních materiálů (kameny, šišky, dřívka…) či ručně vyrobené (např. skládačky, stavebnice ze dřeva, látkové panenky, skřítky).
Zvláštní oblastí waldorfské pedagogiky je Eurytmie – ​děti se nápodobou pedagoga učí v pohybu zviditelnit řeč nebo hudbu. Tato činnost působí léčivě na celý organismus, podporuje správný rozvoj vnitřních, životně důležitých orgánů a pomáhá při utváření řečových schopností i při korekci vad ve výslovnosti. Umožňuje dítěti v pohybu zažívat a prociťovat děje a nálady pohádkového obrazného světa a zároveň se učí pohybovat se v prostoru s ohledem na své vrstevníky.

Cesty jsou různé. Cílem výchovy a vzdělávání obou těchto směrů je však duševně rozvinutý, harmonizovaný, tvořivý, samostatný a dobře socializovaný člověk, schopný spolupráce, který pociťuje radost ze vzdělávání a dalšího rozvoje sebe i lidské společnosti.

A o tom všem si budeme povídat v pondělí 5.10. na naší besedě, kdo nemůže dorazit, může se mrknout na záznam.

/https://zijememontessori.cz/workshopy-montessori-waldorf/

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů