„Pravým základem představivosti je realita.“ M. Montessori

Když půjdete do jakéhokoliv knihkupectví, najdete v něm mnoho dětských knížek, které nevycházejí z naší reality, z našeho opravdového světa. V domech žijí medvědi, psi řídí auto a bagr mluví. Dokonce vám takové knížky doporučí samotní prodavači. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jestli je to pro nejmenší děti vhodné?

Tyto knížky v montessori třídách nebo domácnostech nenajdete. Už jste asi slyšeli, že montessori a pohádky to prostě nejde dohromady. I když se tento přístup na první pohled může zdát nepřátelský a nepochopitelný, Dr. Montessori moc dobře věděla, proč nejmenší děti neseznamuje s pohádkami a zaměřuje se na skutečné příběhy.

Děti se totiž učí skrze speciální mysl, kterou Dr. Montessori nazývala absorbující. Je to, jako kdybyste si představili houbu, která vše nasává. Bez ohledu na to, zda je to dobré či špatné. Do tří let dítě nasává ze svého okolí vše, bez rozdílu a všemu bezmezně věří. A nejvíce věří tomu, co mu řekne maminka a tatínek.

Když batoleti přečtete pohádku o červené karkulce, představí si vlka, jak žere babičku a začne se o babičku bát. Většina dětí do pěti let není schopna rozlišovat mezi skutečnými a fiktivními postavami a fantazie je vlastně mate.

I když vám možná okolí bude říkat, že rozvoj fantazie je důležitý, a když dětem do tří let nebudeme číst pohádky nebo si s nimi hrát na víly, ochuzujeme je o mystično a bereme jim dětství, věřte, že vlastně pro vaše děti děláte mnohem více. V montessori totiž rozlišujeme tenkou hranici mezi fantazií a představivostí.

Fantazie, to jsou myšlenky, které nemají ve skutečnosti reálný základ (např. Víly, strašidla nebo právě mluvící vlk) a přirozeně se vyvíjí až v předškolním věku.

Mladší dítě jí nerozumí, jejich mozeček prostě neumí pochopit, že si hrajeme „na jako“ a že si vše vymýšlíme.

Představivost, to jsou myšlenky, které odrážejí zkušenost dítěte a vycházejí z reálného, skutečného světa.

Schopnost představovat si se utváří v raném dětství. Dítě se v tomto věku učí skrze svoji zkušenost a skrze smysly. Vezme si do ruky banán, přičichne, ochutná, spojí si konkrétní věc s konkrétním názvem – To je banán.

A proto nejmenším dětem nabízíme nejprve knihy založené na skutečnosti a pohádky si necháváme na později.

Vzpomínám si na příhodu s jedním chlapečkem, říkejme mu Honzík, kterého jsem měla v batolecí třídě. Při procházce jsme natreĆli na mrtvého krtka. Dětem se moc nelíbil, což je pochopitelné. On totiž krtek opravdu není úplně nejhezčí zvířátko. Honzík ale začal plakat a říkat: „To ale není krtek.“ Začali jsme si o tom povídat a zjistili jsme, že Honzík ještě nikdy opravdového krtka neviděl, znal jenom ilustrovaného Krtečka od Zdenka Milera.

Bingo! Zase mi došlo, jak křehké ty malé děti jsou, jak důležité je to, co je obklopuje, jak důležité je, co jím říkáme a ukazujeme, jak opravdu všemu věří…

Jeho představa krtečka měla do reality hodně daleko. Komu by se Milerovský Krteček nelíbil! Je známý po celém světě svojí roztomilostí. Ale nosí kalhoty, chodí po dvou a kámoší se s ostatními zvířaty. Pak ale nastane střet s realitou a můžete skončit pláčem nebo dokonce i větším stresem či traumatem. Takových historek by se našla spousta.

V montessori to tedy děláme naopak. Když chceme dítěti něco představit, jdeme za tím do světa. Chcete dítěti ukázat, jak vypadá kočka nebo slepice? Pokud je nemáte přímo doma, navštivte sousedy nebo zajeďte na venkov, aby děti domácí či hospodářská zvířata viděly na vlastní oči. Pak se na ně podíváme v knížce, čímž si dítě spojí konkrétní zážitek s obrázkem. A pak až děti povyrostou, pamatují si, jak je to doopravdy a jsou schopné rozlišit Ćalovou krávu Milku od té opravdové :).

V tomto se například lišíme s waldorfským přístupem, kam fantazie a pohádky pro nejmenší naopak patří.

I dětem předškolního věku dáváme do knihovniček knížky s reálnými příběhy, protože jim také pomáhají orientovat se ve společnosti, do které vrůstají. Např. příběhy dětí či zvířat, co se děje doma, co se děje ve školce, jak to chodí na statku, na stavbě apod.

Ve školce si s dětmi čteme i knihy, kde zvířata mluví jako lidé. V tomto věku už se nebojme knížek typu Papuchalk Petr, nebo Lev a ptáček. Vždy se ale dětí předtím ptáme na faktické věci – jak vypadá papuchalk? Kde žije? A může mluvit? Nemůže, ale kdyby mohl, řekl by…. A můžeme začít knížku číst a vydat se společně s dětmi na další cestu naší představivosti.

Nebojte se zařadit do knihovničky i dětské encyklopedie a zeměpisné atlasy či atlasy zvířat apod. Nezapomínejte ani na jednoduché básničky, písničky, rýmy a říkadla s pohybem. To děti milují.

A máme před sebou školáka a čas pohádek. Dítě se dostalo do fáze, kdy začíná moc dobře chápat, co je skutečné a co vymyšlené.

Je dobře usazené v realitě, umí pochopit a rozeznat rozdíly mezi skutečným světem a světem fantazie. Rozvíjí se mu schopnost abstraktního myšlení. Nyní se už nemusíme bát mu svět pohádek představit, i když stále vybíráme ty méně hororové. Nezapomínejme totiž, že pohádky nebyly původně vytvořeny pro děti ani jim vyprávěny.

Nalezení knih pro nejmenší která jsou v souladu s montessori přístupem, je jako když hledáte jehlu v kupce sena. Většinou se na nás z výloh knihkupectví usmívá mašinka tomáš nebo prasátko pepina.

Já osobně jsem ještě nenašla na českém trhu ideální knížku, která by splňovala všechny montessori principy.

Proto často první knížky dětem vyrábíme –zalaminujeme obrázky a vytvoříme jednoduchou knihu nebo vložíme obrázky rodinných příslušníků nebo oblíbených věcí vašeho dítěte do fotoalba. To je jeden z nejhezčích dárků k prvním narozeninám nebo Vánocům.

Aby pro vás byl výběr dětských knih jednodušší, přiravily jsme pro vás seznam našich nejoblíbenějších knížek. Možná nesplňují dogmaticky všechny montessori principy, ale i tak jsou ověřené na našich vlastních i svěřených dětech.

Připravili jsme pro vás e-book, kde najdete 11 stránek plných konkrétních tipů na dětské knihy splňující montessori principy.

Mezi nimi jsou například i tyto o přírodě:

Michaela Willheimová