„Pravým základem představivosti je realita.“ – Maria Montessori

V knihkupectvích najdete spoustu dětských knih, kde medvědi bydlí v domech, auta mluví a bagry mají oči. Takové příběhy jsou populární, ale jsou vhodné pro nejmenší děti? Podle Montessori přístupu je klíčové, aby malé děti poznávaly svět skrze realitu, nikoli fantazii.

Proč Montessori přístup omezuje pohádky pro nejmenší?

Už jste asi slyšeli, že montessori a pohádky to prostě nejde dohromady. I když se tento přístup na první pohled může zdát nepřátelský a nepochopitelný, Dr. Montessori moc dobře věděla, proč nejmenší děti neseznamuje s pohádkami a zaměřuje se na skutečné příběhy.

Nejmenší děti vnímají svět skrze absorbující mysl – vše, co vidí a slyší, berou jako skutečnost. Do tří let ještě neumí rozlišovat mezi realitou a fantazií. Když například dítěti přečteme pohádku o Červené Karkulce, může se začít bát, že vlk opravdu může sežrat jeho babičku.

To ale neznamená, že by děti nikdy neměly slyšet pohádky! Montessori přístup jen doporučuje začít s knihami, které odrážejí skutečný svět, a pohádky zařazovat až později, když dítě lépe rozumí rozdílu mezi realitou a fikcí.

I když vám možná okolí bude říkat, že rozvoj fantazie je důležitý a že bez pohádek či her na víly děti přicházejí o kouzlo dětství, ve skutečnosti jim tím poskytujete pevnější základy pro poznávání světa. V Montessori přístupu totiž rozlišujeme fantazii a představivost – a právě zdravý rozvoj představivosti je tím, co dětem pomáhá chápat realitu a tvořivě s ní pracovat.

Rozdíl mezi fantazií a představivostí

🧚‍♀️ Fantazie

• Nemá základ v realitě (např. víly, draci, mluvící auta).
• Dítě si ji nevytváří na základě vlastních zkušeností.
• Přirozeně se rozvíjí až v předškolním věku, kdy dítě dokáže rozlišit mezi skutečností a fikcí.
• Mladší dítě nerozumí, že jde o „hru na jako“, a může si fantazii zaměňovat s realitou.

🧠 Představivost

• Vychází z reálného světa a zkušeností dítěte.
• Pomáhá dítěti chápat věci, které nejsou přímo před ním, ale které si dokáže představit na základě znalostí (např. ví, že led je studený, i když se ho právě nedotýká).
• Rozvíjí se od raného věku skrze smysly a skutečné zážitky.
• Umožňuje dítěti tvořivě přemýšlet a propojit si informace se světem kolem sebe.

Proto nejmenším dětem nejprve nabízíme knihy, které vycházejí z reálného světa – s pravdivými příběhy, skutečnými zvířaty nebo každodenními situacemi. Pomáhají jim lépe porozumět okolí a budovat pevné základy poznání. Pohádky a fantazijní příběhy zařazujeme později, až když dítě dokáže rozlišit mezi realitou a fikcí.

Příklad z praxe

Vzpomínám si na Honzíka, kterého jsem měla v batolecí třídě. Jednou jsme na procházce našli mrtvého krtka. Honzík se rozplakal a tvrdil, že „to není krtek“. Ukázalo se, že nikdy neviděl skutečného krtka – znal jen animovaného Krtečka od Zdeňka Milera. Tento rozdíl mezi realitou a fikcí ho zmátl natolik, že mu situace způsobila stres.

Bingo! Zase mi došlo, jak křehké ty malé děti jsou, jak důležité je to, co je obklopuje, jak důležité je, co jím říkáme a ukazujeme, jak opravdu všemu věří…

Jeho představa krtečka se od reality výrazně lišila. Milerův Krteček je sice ikonický a roztomilý, ale nosí kalhoty, chodí po dvou a přátelí se s ostatními zvířaty jako člověk. Když se pak dítě poprvé setká s opravdovým krtkem, může to pro něj být matoucí nebo dokonce stresující zážitek. Takových příběhů bychom našli mnoho.

V Montessori přístupu proto postupujeme opačně – dítěti nejdříve ukážeme realitu. Chceme mu představit kočku nebo slepici? Pokud je nemáme doma, jdeme za nimi do skutečného světa – k sousedům, na farmu nebo do přírody. Až potom se na zvíře podíváme v knížce, což pomůže dítěti propojit konkrétní zážitek s obrázkem. Díky tomu si dítě buduje pevný základ pro porozumění světu a dokáže si později samo uvědomit rozdíl mezi skutečností a fikcí – třeba mezi opravdovou krávou a tou z reklamy na čokoládu. 😊

V tomto se například lišíme s waldorfským přístupem, kam fantazie a pohádky pro nejmenší naopak patří.

Jak to mají děti 3 – 6 let s pohádkami?

Děti v předškolním věku začínají lépe rozlišovat mezi realitou a fikcí, ale stále mají silnou potřebu opírat se o skutečný svět. Proto jim i nadále vybíráme knihy s reálnými příběhy, které jim pomáhají pochopit okolní prostředí a vztahy mezi lidmi.

Do knihovniček pro děti od 3 do 6 let zařazujeme knihy o běžném životě – příběhy dětí a zvířat, dění doma, ve školce, na statku, na stavbě nebo třeba v nemocnici. Tyto knihy podporují jejich schopnost porozumět reálnému světu, učí je, jak věci fungují, a připravují je na různé životní situace.

S pohádkami můžeme v tomto věku postupně začít, ale vybíráme spíše ty jemnější a méně fantastické. Například příběhy, kde zvířata mluví, mohou být přijatelné, pokud je dítě už schopné pochopit rozdíl mezi skutečností a pohádkovým světem. Důležité je s dětmi o příběhu mluvit – například se jich ptát: „Jak vypadá skutečný papuchalk? Kde žije? A může mluvit?“ Tím pomáháme dítěti upevnit hranici mezi realitou a fantazií.

Nebojte se obohatit dětskou knihovničku také o encyklopedie, zeměpisné atlasy nebo atlasy zvířat. Tyto knihy podporují přirozenou zvědavost a pomáhají dětem rozšiřovat jejich znalosti o světě kolem nich.

Kromě příběhových knih nezapomínejte ani na jednoduché básničky, písničky, rýmy a říkadla s pohybem. Rytmická a hravá forma pomáhá dětem s rozvojem řeči, paměti i motoriky – a navíc je to pro ně obrovská zábava! 😊

Jak to mají školáci?

AA pak přichází čas pro pohádky, když máme před sebou školáka. Dítě se dostalo do fáze, kdy už velmi dobře rozlišuje, co je skutečné a co vymyšlené. Je pevně zakotvené v realitě a dokáže chápat a rozpoznávat rozdíly mezi skutečným světem a světem fantazie. V tomto období se u něj rozvíjí schopnost abstraktního myšlení.

Nyní už můžeme dětem představit svět pohádek, i když stále vybíráme příběhy, které nejsou příliš strašidelné nebo příliš náročné. Je důležité si uvědomit, že pohádky původně nebyly zamýšleny pro děti – byly vyprávěny dospělými a měly často silnější a drastičtější prvky. Dnes je však můžeme upravit a vybrat takové, které rozvíjejí dětskou představivost a fantazii, aniž by je vystavovaly zbytečnému stresu.

Nalezení knih pro nejmenší, které by byly v souladu s Montessori přístupem, je opravdu náročné – je to jako hledat jehlu v kupce sena.

Většina knih, které nás z výloh knihkupectví vítají, jsou například Mašinka Tomáš nebo Prasátko Pepina, což rozhodně není to, co bychom hledali podle Montessori zásad. Moc doporučuji jako první knížku tuto, na které jsem měla možnost spolupracovat, a ta skutečně splňuje všechny Montessori principy. Je to skvělý příklad toho, jak může být dětská literatura v souladu s tímto přístupem, a ráda ji doporučuji. Proto často vyrábíme první knížky sami – zalaminujeme obrázky a vytvoříme jednoduchou knihu, nebo vložíme obrázky rodinných příslušníků, oblíbených hraček nebo míst do fotoalba. Takový osobní dárek je nádherný a pro dítě velmi významný, ideální například k prvním narozeninám nebo Vánocům.

Aby pro vás byl výběr knih jednodušší, připravily jsme pro vás zdarma ke stažení seznam našich nejoblíbenějších knížek. Možná nesplňují dogmaticky všechny Montessori principy, ale jsou osvědčené a ověřené na našich vlastních i svěřených dětech.

Mezi nimi jsou například i tyto o přírodě:

Přeji vám, a’t se vám daří ve vašich dětech vypěstovat lásku ke knihám a ať najdete ty pravé přesně pro vás,

Michaela Willheimová