Jak vlastně vypadá takový obyčejný den z pohledu dítěte v Montessori mateřské školce? Co celý den dělá, co zažívá?
Od rána se do školky těším. Mám totiž velké plány s kamarádem Ondrou. Abyste tomu rozumněli – jmenuji se Šimon, jsou mi čtyři a půl a už druhým rokem chodím do montessori školky.
Zrovna jsem dorazil k jejím dveřím. Rozloučím se u nich s tátou a do šatny jdu už sám. Čeká tady na mě jedna z mých dvou paní učitelek. My jim říkáme všichni jménem. Téhle říkáme: Alčo. Pozdravíme se podáním ruky, někdy si popovídáme, jak se máme nebo co máme pěkného na sobě, ale já se hlavně soustředím na převlékání. Mám tady na to klid. Je tu jen pár mých kamarádů ze třídy a nikdo na nás nekřičí, že máme pospíchat, protože potřebuje jet do práce. To je na tom moc fajn. Mám na převlékání tolik času, kolik potřebuju. Občas ještě něco nezvládnu úplně sám, třeba zavazování tkaniček mi ještě dělá problémy, ale když něco potřebuju, poprosím Alču a ona mi vždycky ráda pomůže. Anebo řeknu někomu staršímu z naší třídy, kdo už to umí. Já zase na oplátku třeba někomu pomůžu zapnout zip.
Když se převléknu do oblečení do třídy, jdu si umýt ruce a pak už můžu vstoupit. Naše třída Je moc krásná. Je to tady pro mě ráj. Dosáhnu všude, kam potřebuju a můžu vzít sám to, co zrovna potřebuju. Vím, kde co ve třídě máme, protože všechno je každý den srovnáno v policích a já přesně vím, kam si mám dojít pro hadr, kde najdu smetáček a lopatku, nebo kam si můžu zajít pro oblíbenou pomůcku. Zvládnu proto sám spoustu věcí. Nepotřebuji se pořád ptát ostatních, kde co je nebo prosit, aby mi někdo něco podal. To se mi tady moc líbí. Nic mi nebrání v tom, abych dělala to, na co mám zrovna chuť a co zrovna potřebuju. Když chci třeba vytvořit motýla z papíru, vezmu si tácek, na kterém mám připravené všechno, co budu ke tvoření potřebovat. Je pro mě jednoduché dát pak zase všechno do původní podoby. A je skvělé, že si jich můžu za den vyrobit kolik budu chtít.
Jak už jsem říkal na začátku, dneska máme s Ondrou v plánu postavit velkou stavbu z červených tyčí a hnědých schodů. Ale Ondra tady ještě není. Pozdravím se s druhou paní učitelkou Hankou, která na nás už čeká ve třídě a, jdu se podívat, co dělají ostatní. Viki sedí u stolu a kreslí, Matýsek se snaží zapnout rám s knoflíky, Martin se pustil do psaní nějakého písmena a hodně se u toho soustředí, skoro neslyší, když ho zdravím. Ve čtecím koutku sedí Ami s Elou a prohlíží si knížku o vesmíru. Tu mám taky moc rád. Musím ale dávat pozor, abych nešlápla na kobereček holkám, které hned vedle počítají dlouhé korálkové řetězy. Kuba ten má zase hlad, protože už sedí u svačinového stolku a zakusuje se do chleba se sýrem, který si sám namazal. On totiž moc rád jí.
Ostatní děti postupně přichází do třídy. Ondra tu stále ještě není. Napadne mě, že než přijde, mohl bych vyzdobit třídu a naaranžovat do váziček připravené květiny. Dneska tu máme tulipány a narcisy. Připravím si všechno, co budu na práci potřebovat, vezmu si zástěrku, dojdu si pro vodu a opatrně zastřihnu každý stonek, naměřím si, zda se vejde do vázičky, vyberu si vázičku a kytičku pak dám na některý stůl nebo okna. Když mám hotovo, všechno po sobě zase uklidím na svoje místo. Celý den se pak můžu na kytičky dívat.
Á Ondra mezitím akorát dorazil! Dneska má trochu zpoždění, ale to se někdy stává. Jdeme si hned připravit na zem kobereček a po jednom si nanosíme části tyčí a schodů, které budeme potřebovat. Budeme stavět takovou velkou pyramidu. Musíme být opatrní, aby nám nespadla! Je to velká zábava a dlouhá práce! Když už máme pyramidu skoro hotovou, téměř ani nedýcháme, jak se bojíme, aby nám nespadla na zem. Trošku se kývá, ale drží! Jupí! Zvládli jsme to! Máme velkou radost! Učitelka Alča na nás mrkne, jako že je na nás pyšná, že jsme to zvládly. Chvíli se na naši stavbu díváme a pak jí opatrně rozebereme a zkusíme to ještě jednou! Třeba nám to teď půjde rychleji! Nebo postavíme něco úplně jiného!
Než se do toho ale znovu pustíme, dohodneme se, že se půjdeme nasvačit. U stolku je zrovna volno. Dáme si tedy k naší práci fotku, jako že to je naše práce, a že se k ní vrátíme, umyjeme si ruce a jdeme si připravit ke stolu. Z police si vezmeme talíř, na něj si dáme kousek chleba, sýr a nějaké ovoce, nalijeme si pití a pak už nás čeká příjemná chvilka u sváči, kdy si potichu povídáme a jíme. Když chceme, můžeme si přidat. Ale víme, že musíme dávat pozor, aby zbylo na ostatní. Po jídle si po sobě umyjeme nádobí, utřeme stůl a vrátíme se k naší stavbě. Po jídle nám to jde hned lépe! Když dokončíme naši práci a všechno po sobě zase uklidíme do polic na své místo, jdu si na chvíli sednout ke knížkám do koutku. Přeci jen po tak velké práce potřebuji trochu odpočinku.
Po chvíli ke mně přijde učitelka Hanka nabízí mi, že by mi ráda ukázala jednu novou pomůcku z jazyka. Jůů! Hanka mi ukáže, kde pomůcku ve třídě najdu a já si jí můžu sám odnést na místo, kde s ní budu ve třídě pracovat. Ještě budu potřebovat kobereček a teď už si na něj můžu vyndat písmena z krabice. Dneska budu totiž poprvé psát z pohyblivé abecedy!
S Hankou si prohlížíme všechna písmena a ona mi pak začne povídat příběh. Pak nás napadne, že bychom si některá slova z příběhu mohly napsat. Pamatuji si, že mi povídala něco o lesu. Zkusím tedy toto slovo napsat. Pomalu rozeznávám všechny hlásky ve slově a jednotlivá písmena pokládám na kobereček. Napsal jsem svoje první slovo „les“!! Neřekl bych, že to bude tak jednoduché! Postupně píšu ještě „pes“ a další slova. Když práci skončíme a uklidím, jdu si vyrobit knížku, do které nakreslím všechno, o čem jsme si v příběhu povídali.
Než jí stihnu dodělat, potichu nás obchází Alča a oznamuje nám, že je pomalu čas na dokončení práce a uklízení, protože už bude čas jít ven. Tak mi to dneska uteklo! A kolik jsem toho za ty tři hodiny stihl! Všichni se pak převlékáme v šatně a odcházíme ven, kde si užíváme běhání, skákání, hrajeme fotbal, holky si hrají na princezny, někdo si plete věneček z pampelišek a je nám venku moc dobře.
Po vyběhání jdeme na oběd. Sami si připravujeme na stůl prostírání a příbory a naléváme si polévku. To nás moc baví! Já jdu dneska domů už po obědě, ale jindy tady zůstávám až do odpoledne. To si jdu buď odpočinout, nebo pokračuji ve své práci, kreslím, tvořím nebo si čteme příběhy.
Tak takhle to u nás ve školce chodí každý den. Už mám zase velké plány, co všechny bych chtěl zvládnout zítra!
Hana Gabrielová
