Pohyb. Něco tak samozřejmého a banálního.
Každý z nás se pohybuje, přemisťuje, putuje, zkrátka mění svou polohu vůči jiným tělesům. Stačí pomyslet, nervy přenesou záměr mozku do svalů a pohyb je na světě. Jak křehký je ale tento systém! Stačí malá chybička mezi myšlenkou, nervovou soustavou a svalovým aparátem a k pohybu nedojde. Teprve pak si uvědomíme, že pohyb je život. Jak jinak bychom promluvili, tvořili, objali své blízké, prvně se nadechli?
V pedagogice myšlenku rovnováhy mezi pohybem a myšlením prosadila lékařka a pedagožka Maria Montessori. Již na začátku minulého století kritizovala zaměření škol na rozvoj intelektu a zanedbávání kultivace pohybu. Pozor!
V dvouřad nastoupit! Takto se i dnes snaží tělocvikáři v devadesáti minutách týdně kompenzovat hodiny sezení v lavicích. Čeština sama odráží význam slova pohyb. Jde i o to, co se děje po-hýbání. Hyb není to jediné, na co se zaměřit. Teprve pohýbání a po-cítění se vzneseme od myšlenky k myšlení. Vzdejme se v souvislosti s dětským pohybem slova „pozor“ a jednostranného cvičení svalů a zaměřme se na celkový rozvoj pohybů dítěte, protože „pohyb je vlastně to jediné, čím se jedinec dokáže vyjadřovat.“ (Montessori, M. Absorbující mysl. Portál 2018, s. 135).
Pohyb je dle Montessori základní lidskou potřebou a zároveň jednou z charakteristik lidství.
Díky absorbující mysli si děti osvojují jednotlivé způsoby pohybů kultury, do níž vrůstají. Často vidíme dítě opakovat i nechtěná gesta rodičů. Dítě je nastaveno od narození tak, aby si záměrný pohyb osvojilo. Senzitivní období pro pohyb, rozvoj smyslů a rozvoj jazyka probíhají u dětí zároveň a vzájemně se ovlivňují. Pohyb může ukazovat odchylky ve vývoji smyslů, jazyka i myšlení. Montessori jde dále a hovoří o potřebě koordinovaného pohybu. To je uvědomovaný a cílený pohyb, kdy dochází k harmonii mezi tělem a myslí, tělo dokáže vykonat to, co mysl zamýšlí.
Děti proto potřebují dostatek příležitostí k tomu, aby rozvíjely rovnováhu (chůze po linii, přenášení předmětů apod.), tělo jako celek (při běžných každodenních činnostech jako je chůze do školky místo jízdy autem, lezení na stromy místo kovových prolézaček, volný pohyb po třídě dle potřeby, spontánní tanec apod.) a dostatek příležitostí k používání rukou. Nechme děti krájet, řezat, strouhat, šroubovat, utírat, ždímat, zametat a rozvíjet tak nejen jemnou motoriku, ale také samostatnost a nezávislost myšlení.
Montessori přináší ještě jeden pohled na pohyb a tím je ticho.
Hluboké ticho vzniká ve chvíli, kdy není přítomen žádný pohyb. Ovládnout své tělo myslí tak, že nedojde k žádnému volnímu pohybu je pro děti opravdová výzva. Dochází k hlubokému pozorování vlastního pohybu, síly mysli a k sebekontrole emocí. Dítě je pozorné k sobě, stává se pozorným ke svému okolí, kultivuje své jednání a chování. Z takového dítěte vyroste pozorný dospělý s úctou ke světu a životu samému. Takovou sílu má něco tak samozřejmého a banálního jako je pohyb.
Doslov ke knize Petry Polákové „ Jak rozvíjet pohyb, smysly a emoce u dětí pozorné dítě“ napsala Mgr. Hana Slabá.
Kniha přináší celostní pohled na propojení pohybu, nervového aparátu a rozvoje myšlení u dětí. Kniha je osobní a praktická, vysvětluje přístupným jazykem odbornou terminologii a nabízí různé aktivity, kterými lze podpořit rovnoměrný vývoj dětí. Zvláště cenná je druhá část knihy věnovaná práci s dětmi s ADHD.
Máme tu čest, přivítat u nás autorku knihy Petru Polákovou s jejím seminářem i unás. Využijte možnost vidět u nás Petru naživo.
Hana Gabrielová
